Nemohla bych být součástí něčeho, v čem bych neviděla smysl, říká záložnice z Liberce

Petra Kurfiřtová, v civilu zdravotnice nemocnice v Jablonci nad Nisou, s obavami sleduje, jak koronavirová pandemie rozděluje českou společnost. „Ač mají seberozdílnější názory, měli by lidé věřit odborníkům, mít ohled na druhé a pomoci nám sestrám, lékařům a dobrovolníkům porazit a vyhrát boj, který opravdu není jednoduchý,“ vzkazuje. Se stejným zápalem, s jakým pečuje o nemocné, slouží už tři roky i jako zdravotnický záchranář pěší roty KVV Liberec. Zdravotnice s dvacetiletou praxí a máma dvou téměř dospělých dětí slouží v AZ už třetím rokem. Původně chtěla vstoupit do profesionální armády a pomáhat doma i na misích v zahraničí, s ohledem na rodinu a věk nakonec zvolila jinou možnost. Na možnost sloužit v uniformě ale nezapomněla: „Částečně jsem si tuto cestu našla vstupem do zálohy,“ podotýká. Skloubit vojenskou kariéru s časově náročným zaměstnáním v jablonecké nemocnici není snadné. Náročné dny v práci ji občas nedovolí zúčastnit se cvičení, zpravidla ale mezi spolubojovníky nechybí. „Nechci nic zameškat. Nejen kvůli mně, ale také kvůli jednotce, kde má každý svoji pozici a důležitou roli,“ zdůrazňuje Petra Kurfiřtová. Sloužit v AZ může každý Službu v aktivní záloze, v níž ji její rodina plně podporuje, vnímá jako zásadní pro tento stát. Říká, že sama by se nemohla stát součástí něčeho, v čem by neviděla smysl a tak to učí i své děti. Považuje ji za vhodnou pro všechny, kteří mají rádi svoji zemi a jsou schopni a zejména ochotni vystoupit z komfortu dnešní doby. „Jsou věci, které musíte cítit, vnímat je a vnitřně s nimi souhlasit. Aktivní záloha je přesně taková,“ dokazuje. Petra Kurfiřtová je zařazena u pěší roty AZ KVV Liberec, která je v tuto chvíli naplněna z 65 procent. Noví záložníci jsou tu proto vítáni. „Kdo má navíc rád pohyb, adrenalin, nové věci a výzvy, to vše aktivní záloha dává a i díky tomu mě naplňuje,“ přiznává. Nemocnice po celé republice se nyní potýkají s další vlnou koronaviru, i Petra na jednom z covidových oddělení pracovala. Mrzí ji, jak nákaza veřejnost radikalizuje a rozdělila ji na dva nesmiřitelné tábory. „Vím, co ta potvora dokáže,“ zdůrazňuje a prosí občany, aby odložili stranou rozdílné názory a pomohli sestrám lékařům a dobrovolníkům porazit a vyhrát boj, který podle jejích slov opravdu není jednoduchý.